1.12.2015
Trevor
Milý Trevore,
nechat jít a začít žít, mé životní heslo! Snažím se můj život plnit žitím den co den! Ale jedno mě brzdí a zároveň pohání. Dobíjí a vyčerpává. Zraňuje a uzdravuje. Je to má droga. V minulosti jsem již provedla několik odvykacích pokusů, vždy se však objevil nový a více odolný typ závislosti.
Potřebuji pomoc. Má mysl si je jista, že existuje lék. Dokonce už má představu jak vypadá. Zatím se mi ale nepodařil sehnat, k dostání byly zatím jen všelijaké náhražky. Až na několik velmi alternativních jsem vyzkoušela všechny. Věřím, že tento lék vše vyléčí, nemohu ale nic zaručit. Zdá se, že na každého člověka působí zcela odlišně.
Vložila jsem celý můj život do rukou naděje v nalezení tohoto léku. Dokud bude naděje žít, zdá se můj život být bezpečně uložen. Věřím však, že nalezení léku by mě mohlo z rukou naděje osvobodit a nechat mě v životě létat.
A proč se vlastně obracím na tebe?
Chtěla bych tě požádat o pomoc, ale bojím se, že zapomeneš a nebo si nikdy nevěděl, jak mě vyléčit. Není to neodůvodněný strach. Je podložen mnoha statistikami. A proto se pokusím vyčkat. Třeba se v tobě jednoho dne nahromadí tolik pro mě prospěšných látek, že pro tebe bude snažší je sdílet, než je shromažďovat. Ale to je opravdu velmi nepravděpodobné a odvážné tvrzení.
A proto vlastně nepíši tento dopis tobě. Tento dopis vlastně nemá vůbec žádný smysl. Cítím se bezmocně. Není úniku, není koho požádat o pomoc.
Pomoc!!!
Žádné komentáře:
Okomentovat