2.12.2015
Ben
Vážený pane,
život mě mate, nevím, co si mám myslet. Mluvil jste se mnou, ale zapomněl jste mi vysvětlit proč. Vyvolal jste naprosto z vaší strany emotivně nezaujatou konverzaci o plavání. Mělo to něco znamenat, nebo to bylo něco naprosto přirozeného, bez postranních úmyslů. Viníte mě z přebytečného přemýšlení?
Čím více nad tím přemýšlím, nenapadá mě jediný rozumný důvod proč byste mi pokládal otázku, na kterou jste již předem znal odpověď. Použiji-li tedy čistě logickou dedukci, znamenalo by to, že jste se mnou chtěl mluvit. V zápětí se nám nabízí další otázka, proč jste se mnou chtěl mluvit? Čistě ze zvědavosti? Nebo to znamenalo, že jsem vás zaujala? A zaujala-li jsem vás, co je vaším dalším cílem? Poznat mě lépe? Uvědomuji si, že jsem možná udělala chybu. Zřejmě nebylo moudré uhýbat pohledem pokaždé, když by jsi mě mohl přistihnout, ale to je prostě pud sebezáchovy. Navíc jsi pro mě tenkrát byl pouze idol mé kamarádky. To neznamená lhostejný, ale nebezpečný a vzrušující.
Ano, tuto chybu se chystám napravit, počínaje zítřkem se chystám navázat oční kontakt nejméně jednou denně. Pokusím se ti sdělit, že čekám.
Žádné komentáře:
Okomentovat