čtvrtek 10. prosince 2015

Kapitola 2. Pravda?

Pravda? 

Tak to by bylo. Cítím se dneska politováníhodně. Často se cítím spíše jako hráč, ale dneska, dneska spíš jako… všichni víme, co by se tam rýmovalo, ale tak se necítím, tak se nikdy necítím. Cítím se bezmocně. A podívám-li se na to objektivně, jsem bezmocná! Svět, žití, mučí mě a nemám zastánce. Mučí mě a nechávají mě doufat, není to zločin! Bohužel však není koho potrestat, protože může někdo posoudit, co je správné a co není?
Je těžké řídit se podle pravdy když soudíme ostatní. Protože naše pravda je jiná, než pravda ostatních a jsou-li v rozporu, kterou se máme řídit. Která pravda je pravda, kterou se máme řídit? Pravda, že každá pravda je pravda? Ano to bude asi pravda. Pravda.
Co kdybych našla člověka s jinou pravdou. Teoreticky by to mohlo vyřešit mé problémy a zajistit mi lék, po kterém už tak dlouho toužím. Je-li mou pravdou, že na lék musím čekat a nemohu pro to nic podniknout, co takhle najít člověka s odlišnou pravdou, který mě naučí žít v jeho pravdě. Věřím, že šlo-li by o osobnost se silnou pravdou mohlo by se to podařit.

Lidé! S praktickou pravdou! Pomozte mi získat pravdu kterou potřebuji!!!

Žádné komentáře:

Okomentovat