Cítím se dnes podivně, všechen zmatek, jako kdyby se vytratil. Pouze jsem si přečetla několik řádků o tom, jak se vyhýbání pohledem jeví jako nezájem a můj názor na nemožnost udělat něco pro nalezení pomoci se kompletně změnil. Tento nápad se mi moc líbí, ale zní to tak jednoduše, mám pocit, že jsem se dnes ocitla ve zjednodušeném světě. Ale zdá se že opravdu věřím tomu, že by to mohla být pravda a já mohla dosáhnout nějakého pokroku v mém zoufalém stavu. Ostatně to se za několik hodin ukáže. Věřím, že už nikdy nebudu muset znovu prožít tu bezmoc, kterou prožívám denně každou sekundu ve vaší blízkosti.
---
Zdá se, že lidé mé volání o pomoc vyslyšeli a seslali mi tuto myšlenku. Myšlenku, že existuje způsob jak si pomoci. Díky, děkuji moc všem. Tak moc se ale bojím, že to zní tak jednoduše, že to není možné. Prosím, pomozte mi sebrat sílu a dokázat, že je to možné, pomozte mi věřit, že je na druhé straně v jejich duších něco k čemu se mohu obrátit. Že mé pocity, které vlastně ani nevím jestli nejsou způsobeny jen nudou v životě, nejsou jednostranné.
---
Můj život se najednou zdá tak prázdný, nezáživný až nudný. Není v něm nic záhadného nebo těžkého, necítím ve svém nitru nic, žádný cit, žádná emoce. Nic mi nechybí a zároveň mi chybí vše.
Žádné komentáře:
Okomentovat