4.12.2015
Trevor
Jsem totálně na dně.
Těšila jsem se jak si s Benem zopakujeme včerejší očka. Připadala jsem si jako absolutní zoufalec. Cituji: “Pomoc! Pomozte mi! Těžko popsat jak se cítím. Chci se na něj podívat, ale přála bych si aby to opětoval! Je to vážně strašné, dívá se na člověka vedle mě a já na něj blikám. Cítím se jako jemu zcela lhostejná. Vím, že kdyby to bylo jednoduchý, tak by to asi bylo nudný, ale už je to dlouhý. Cítím se tak strašně beznadějně, nevím co dělat” Joo, tak asi tak to proběhlo. Naprostý nezájem. Mám jasno?
A pak přišla ta rána. Bylo skvělý, že se něco stalo, ale můj následný stav to moc nezlepšilo. Cituji: “Cítím se jako zoufalec, tohle jsem přehnala… Načasovaný náhody jsou prostě na hovno.” Myslela jsem si, že to udělám jen jednou, ale udělala jsem to už potřetí. Šla jsem do skříňky, abych Trevora potkala cestou na čtvrtou hodinu. Byla jsem moc rychlá a tak šel chodbou několik desítek metrů za mnou. Pak jsem ale dostala děsivý nápad, dojít se schovat na záchod a před tím, než vstoupí do dveří ho potkat. Klaply dveře a já vyšla ze záchoda, už stihl zajít za roh. Potichu jsem popoběhla a zastihla jeho pohled. Tentokrát jsem vážně měla pocit, že mi očima říká: “To si snad dělá prdel” Cítila jsem se tak mizerně. Vypadalo to, jakoby věděl, nebo já nevím. Ale co se nestalo. Při obědě jsem si omylem sedla ke stolu s přímým výhledem na něj. Viděla jsem ho z boku a tak on mě ne, pokud neotočil hlavu, ale seděla jsem dosti blízko. Byla jsem z toho dne taková nějaká přešlá a říkala si jak na houby to bylo a že se mi ten den snad ještě nějak spraví, když v tom.
Požární poplach.
Hned mi došlo, co to znamená. Trevor má hodinu hned ve vedlejší třídě, takže se naše třídy shromáždí na stejném místě. Stály jsme tam dva metry od sebe, v jednu chvíli dokonce jen půl, zavadili jsme o sebe pohledem, ale nevím co to mělo znamenat, cítila jsem se mizerně a zároveň naprosto neskutečně, jak se může tolik náhod odehrát v jeden den, snaží se mě tu někdo mučit?
Dnes ale ještě den nekončí. Večer jdu plavat. Chodím plavat do bazénu, kde je Ben plavčík. Občas chodí hlídat, když mám trénink. Je to náročné. Chodí okolo s jeho strašně přísným výrazem a já se mezitím snažím neutopit. Naposledy se mi ale povedlo zachytit očko při odchodu z bazénu a tak jsem z bazénu odjížděla spokojená. Přála bych si to zopakovat, ale trochu víc.
Žádné komentáře:
Okomentovat